/Video: Michal Žampach, izchp.cz/ Český USAR tým se po ničivém zemětřesení ve Venezuele zapojil do pátrání po osobách uvězněných v troskách zřícených budov. Součástí týmu byl také psovod David Hynek se svým německým krátkosrstým ohařem Britem. Pro psa šlo o vůbec první ostré zahraniční nasazení od získání potřebných zkoušek.
„Pro mě jako pro psovoda už šlo o třetí nasazení v zahraničí, ale pro Brita to byl první ostrý zásah od doby, kdy byl přezkoušen pro nasazení. V podstatě to bylo jeho první nasazení v celé kariéře. Brit je německý krátkosrstý ohař, 1. června oslavil páté narozeniny a s výcvikem začal už zhruba ve třech měsících věku a v podstatě trvá celý jeho život. Jsem samozřejmě spokojený, ale stále je co zlepšovat. To platí nejen v záchranařině, ale v každé profesi,“ uvedl psovod David Hynek jeden z členů USAR teamu.
Hlavním úkolem českých záchranářů bylo vyhledávání živých osob v objektech zničených zemětřesením. Pátrací psi prohledávali rozsáhlá pole trosek a pomáhali určit, kde se mohou nacházet lidé. „Naším úkolem bylo prioritně vyhledávání živých osob v objektech zřícených po zemětřesení. To byl hlavní požadavek místních úřadů. Tam, kde jsme přítomnost živých osob vyloučili, jsme následně označovali nalezená těla zemřelých. Přesné počty je těžké určit, ale nalezli jsme zhruba sedm až osm těl a podíleli jsme se na prohledání desítek objektů,“ popsal Hynek.
Po příletu do postižené oblasti musel tým nejprve navázat spolupráci s místními úřady. Záchranáři si vybudovali základnu na baseballovém stadionu, kde se soustřeďovala většina zahraničních záchranných jednotek.
„Po příletu nám byla vymezena zóna pro vybudování základny. Následně vedení týmu vykomunikovalo oblasti nasazení a konkrétní úkoly. Jakmile byla základna připravena a úkoly rozděleny, okamžitě jsme vyrazili do terénu a začali procházet určené objekty, tak abychom zjistili, zdali se tam nenachází někdo živý, případně abychom označili zesnulá zjistili, kdybychom je našli“ řekl Hynek.
Podmínky v terénu byly mimořádně náročné. Záchranáři pracovali převážně na deset až dvanáctipatrových budovách, které se po zemětřesení zřítily a sesunuly na sebe jako „sendvič“.
„Pohyb psů v sutinách byl extrémně náročný. Byly tam hromady železa, prefabrikátů a velmi omezený prostor. Pro psy to bylo nebezpečné prostředí, ale jsou na podobné situace připravováni tak, aby se riziko zranění co nejvíce eliminovalo,“ vysvětlil psovod.
I přes důkladnou přípravu se drobným zraněním psi nevyhnuli. Problémem byly nejen ostré hrany a kovové konstrukce, ale také vysoké teploty. „Menší zranění se objevila téměř u všech psů. Další komplikací bylo akumulované teplo v troskách. U některých psů došlo k lehčím popáleninám tlapek. Museli jsme zvažovat, zda použít ochranné botičky. Ty sice chrání tlapky, ale zároveň omezují přirozenou stabilitu psa při pohybu po sutinách. V této situaci jsme vyhodnotili jako menší riziko drobná poranění než nebezpečí vážného úrazu po uklouznutí,“ uvedl Hynek.
V oblasti panovala vysoká vlhkost vzduchu a teploty dosahovaly 30 až 35 stupňů Celsia. Práce záchranářských psů proto musela být pečlivě organizována. „Ve vysokých teplotách dokázali psi pracovat na 100 % přibližně deset až patnáct minut v průměru. Odpoledne, kdy bylo největší horko, někdy zvládli pracovat jen pět až sedm minut a bylo nutné je rychle zchladit a nechat odpočinout, aby mohli podávat kvalitní výkony při vyhledávání,“ popsal.
Podle Hynka byla katastrofa obrovskou lidskou tragédií, která zasáhla nejen místní obyvatele, ale i samotné záchranáře. „Když vidíte takové neštěstí na vlastní oči, dotkne se to každého záchranáře. Přesto bylo obdivuhodné sledovat, jak místní lidé drželi pohromadě a navzájem si pomáhali,“ dodal.
Na otázku, jak náročný byl zásah ve srovnání s jeho předchozími misemi, Hynek zdůraznil, že každá katastrofa má svá specifika. „Každý zásah má svá specifika. Když srovnám Venezuelu s Tureckem nebo Bejrútem, všude bylo něco specifického. V Turecku jsme měli pro práci psů i záchranářů téměř ideální klimatické podmínky. V Bejrútu jsme naopak čelili extrémně vysokým teplotám, ale sutiny nebyly tak náročné. Ve Venezuele se všechny negativní faktory spojily dohromady – složitý terén, velmi náročné sutiny i vysoké teploty. Proto byl zásah fyzicky velmi náročný nejen pro psy, ale i pro nás jako pro lidi,“ uvedl David Hynek.
Přestože tým po příjezdu zaznamenal několik náznaků, že by se pod troskami mohli nacházet přeživší, žádnou živou osobu se již nalézt nepodařilo. Záchranáři dorazili přibližně čtyři dny po katastrofě.
„Čím dříve se po podobné události dostanete na místo, tím větší je šance na nalezení živých osob. My jsme dorazili zhruba po čtyřech dnech, takže pravděpodobnost byla už vhodně malá,“ konstatoval Hynek.
Zkušenosti získané při zásahu budou nyní využity při dalším výcviku záchranářských psů. „Máme nové poznatky, na které se chceme v dalším výcviku zaměřit. Budeme se snažit nasimulovat podobné typy trosek, se kterými jsme se setkávali. Takové podmínky se ale velmi obtížně připravují. Ideální jsou například probíhající demolice objektů, kde lze vytvořit realistické prostředí pro trénink,“ vysvětlil.
Hynek také připomněl rychlost, s jakou musí být český USAR tým schopen reagovat na žádost o zahraniční pomoc. „Od okamžiku aktivace týmu probíhá kontrola dokladů, zdravotní prohlídka a kompletace vybavení. Když vše proběhne bez komplikací, jsme schopni od výzvy k nasazení odletět přibližně do osmi hodin,“ uzavřel David Hynek.
Za své působení získal český USAR tým od venezuelských úřadů významné ocenění. Při slavnostním ceremoniálu v La Guaiře obdrželi záchranáři medaili Héroe de Venezuela, zatímco záchranářským psům bylo uděleno speciální vyznamenání Héroes Caninos de Venezuela.
Hlavní část odřadu se vrátila do České republiky 5. července na palubě armádního Airbusu A319. Návrat Davida Hynka a jeho čtyřnohého partnera Brita symbolicky uzavřel další zahraniční misi českých záchranářů, kteří opět potvrdili svou vysokou profesionalitu a připravenost pomáhat i v těch nejtěžších podmínkách.
Připravujeme video…
